Klub celníků Praha

Tématem našeho dalšího z klubových večerů byl tentokrát Afghánistán, vyprávění Romana Havelky o zážitcích a zajímavostech z jeho nedávné cesty do tohoto státu, jehož oficiální název je Afghánský islámský emirát. V roce 2021, po skončení války, se vrátil k moci Tálibán, vláda Tálibánu však není mezinárodně uznávaná z důvodu porušování lidských práv. Afghánistán patří mezi nejméně rozvinuté země světa, většinu obyvatel tvoří Paštunové, menšiny pak převážně Hazárové, Tádžikové a Uzbeci (ti jsou rozeznatelní dle širokého obličeje). Cesta Romana začala v Kábulu. Nejprve zašel do obchodu  s oblečením, kde si koupil typický místní oděv, v němž se po celou dobu pohyboval, takže téměř dokonale splynul s místními. V Kábulu je dosud řada pozůstatků po Američanech - banky, opuštěná kontrolní stanoviště atd. Jsou tam k vidění tzv. Svatební paláce - honosné, pro 500 až 1000 hostů. Všude venku, nejen na tržištích, lze koupit čerstvě připravenou šťávu z granátových jablek. Lidé  milí, rádi se baví krmením holubů, žen v burkách je tu méně, než za Američanů. V parcích se hraje kriket, místním ženám je však vstup zakázán. Je tu i řada pěkných restaurací, pestrá nabídka, maso převážně jehněčí. Ve velkém nákupním centru s širokou nabídkou zboží  mají figuríny zakryté obličeje nebo alespoň přelepená ústa. Následoval přelet nad pohořím Hindúkuš a návštěva provincie Herát. Tam památka UNESCO - nádherně zdobená hrobka princezny. Poškozené minarety jsou postupně rekonstruovány, hrazeno z  Itálie. Populární stará hrobka z 15. stol. poblíž města Herát, místní ozbrojený strážce bez bot, jako ostatně většina Tálibánců. Děti na ulici si přivydělávají prodejem vařených vajec k okamžité konzumaci. Jezdí se tu převážně tuk-tuky v nejrůznějším provedení. Místní usedlosti mimo město jsou jakési uzavřené pevnosti uplácené z hlíny, chráněné čtyřmi strážními věžemi. Největší památkou v  Herátu je Velká mešita, zdobená nádhernými barevnými kachlíky, opravuje se za použití středověkých metod. Další cesta vedla do provincie Bamján, kulturního centra Hazárů. Místní hřbitovy nejsou udržované, kromě hrobů světců, není to zvykem. V Bámjánu bývaly buddhistické kláštery, Tálibán je však vyhodil do povětří. Je tu opět řada uzavřených usedlostí - pevností. V Bámjánu se dlouho bojovalo, nakonec Tálibánem odstřelena socha Buddhy, nejvyšší na světě. Nyní je na místě jakýsi prázdný obrovský výklenek. Lze projít jeskyněmi až nahoru a odtud se rozhlédnout “očima Buddhy “. Při vstupu do Bamjánského údolí leží “Červené město”, buddhistické kresby ze 3-4 stol., památka UNESCO. Skály jsou provrtány spoustou jeskyní, kde kdysi žili buddhističtí mniši, nyní tam občas přebývají poutníci. Následovala cesta do hor (místní řidič s jeepem) - pustý kraj, Národní park s jezery, křišťálová voda, zvláštní skály, nádherné. Mezi jezery celkem jedenáct travertinových  přehrad. Poutní místo, v létě se tam lidé  koupou, překvapivě jsou tam k vidění i plastové šlapací labutě. Nápoje v motorestu jsou chlazeny vodou, stékající po roztátí z hor. Pozůstatky po Sovětech - tunel, zbudovaný ke kontrolám, zrezlá vojenská technika. Chovají se tu ovce, které mají na zadku zvláštní, hodně  nápadný, tukový hrbol, jejich maso je velmi chutné. Auta mají SPZ pouze vpředu, označena, zda je vozidlo soukromé nebo firemní. Nejvýznamnější památkou zde je svatyně, která je poutním místem - modrá, zdobená, rozlehlá nádherná mešita, která je vyobrazena i na bankovkách. Všude zde mnoho krásných bílých holubů, traduje se , že místo je tak svaté, že až holubi zběleli. Dále cesta do čtvrtého největšího města Mazáre Šerif poblíž hranic s Uzbekistánem. Bylo centrem odporu, lidé jsou tam dodnes proti Tálibánu. Četná bavlníková pole. Baktrie - obrovské město obehnané hliněnými valy  Alexandra Makedonského, ten zde měl svatbu. Po jeho smrti tam vládli jeho generálové. Ve skále je vybudovaná stará buddhistická svatyně, dole vyhloubený klášter, cely mnichů, 3 - 4.stol. Za zmínku stojí i zvláštní sport, zde nejpopulárnější - boj o kozu bez hlavy. Bojuje se na koních, mnoho jezdců, velký mumraj, vzájemné švihání se bičíky, snaží se sebrat kozu tomu, kdo se s ní snaží ujet. Zápas trvá několik hodin. A již zpět do Kábulu. Tam největší svatyně pod kopcem, pokrytým domky, kolem opět velký, neudržovaný hřbitov. Svatyně je uprostřed rozdělena na mužskou a ženskou část. Stožár s největší státní vlajkou na světě, jedná se o současnou vlajku s náboženským nápisem - citátem z koránu na bílém podkladě. A to už byl závěr velmi zajímavého vyprávění o místech, kam  běžný turista sotva zamíří, proto jsme byli velmi rádi, že nám je Roman takto přiblížil.

Zapsala: Milena Zárasová